PLAY
PREVIOUS
BACK
NEXT
JOE BONAMASSA
02, I Know A Place (4:18)
03, When The Fire Hits The Sea (3:55)
04, Quarryman's Lament (5:22)
05, Spanish Boots (4:38)
06, Bird On A Wire (5:20)
07, Three Times A Fool (2:02)
08, Night Life (3:25)
09, Wandering Earth (4:19)
10, Look Over Yonders Wall (3:27)
11, Athens To Athens (2:26)
12, Blue And Evil (5:44)
13, Baby You Gotta Change Your Mind (4:25)
RICK MELICK -keyboards
CARMINE ROJAS -bass
ANTON "THE MINK" FIG -drums, percussion
BOGIE BOWLES -drums, percussion
B.B. KING -vocals (8), guitars (8)
MANOLIS KARADINIS -bouzouki
THANASIS VASILOPOULOS -nei and clarino
DAVID WOODFORD -saxophone
JOE BONAMASSA 
Black Rock
RELEASED
2010
TYPE
studio album
STYLES
rock, hard, blues
TRACKS
01, Steal Your Heart Away (3:48)02, I Know A Place (4:18)
03, When The Fire Hits The Sea (3:55)
04, Quarryman's Lament (5:22)
05, Spanish Boots (4:38)
06, Bird On A Wire (5:20)
07, Three Times A Fool (2:02)
08, Night Life (3:25)
09, Wandering Earth (4:19)
10, Look Over Yonders Wall (3:27)
11, Athens To Athens (2:26)
12, Blue And Evil (5:44)
13, Baby You Gotta Change Your Mind (4:25)
DURATION
53:15
MUSICIANS
JOE BONAMASSA -vocals, guitarsRICK MELICK -keyboards
CARMINE ROJAS -bass
ANTON "THE MINK" FIG -drums, percussion
BOGIE BOWLES -drums, percussion
B.B. KING -vocals (8), guitars (8)
MANOLIS KARADINIS -bouzouki
THANASIS VASILOPOULOS -nei and clarino
DAVID WOODFORD -saxophone
PRODUCED BY
KEVIN SHIRLEY
REVIEW
Obdivovatel Steve Raye Vaughana zazářil výbornou předchozí deskou "The Ballad Of John Henry". Nová deska je stejně kvalitní, ale místy se zdá, že na kvalitu Johna Henryho těsně nemá. Možná jen tím, že Black Rock už není svým širokým záběrem tak překvapivá. Znovu se setkáváme s mixem původních a převzatých skladeb, který je příjemný hlavně pro starší generaci posluchačů, protože dramaturgicky navazuje na oblíbené styly britských bluesmanů z šedesátých let. Bonamassa se snaží, aby každá jeho původní skladba měla jiný styl. Střídá akustické a elektrické kytary, jednou je blíž lehčímu stylu B.B. Kinga, jindy jde do hutného blues až k hranicím hard rocku. Díky tomu je deska pestrá a vyvarovává e tím hlavních chyb muzikantsky sice zajímavých, ale příliš jednotvárných alb svého vzoru Steve Raye Vaughana.